1. Vývoj původce archivního fondu


Společenská smlouva o založení Rakouské ocelářské společnosti, spol. s r.o. se sídlem v Mostě (Oesterreichische Stahl-Industrie, Gesellschaft m.b.H.) byla podepsána v Plzni dne 28.1.1914 těmito zakladateli, resp. společníky:
1. firmou Richard Hirsch v Plzni, zastoupenou veřejným společníkem Wilhelmem Hirschem;
2. firmou Leopold Telatko v Žatci, zastoupenou veřejným společníkem Karlem Telatkem;
3. firmou Simon Semler v Plzni, zastoupenou veřejným společníkem Simonem Semlerem
4. a firmou Eisner & Levit, továrnou na drát a drátěnky v Lobzech (Lobes) u Plzně, zastoupenou jediným majitelem Leopoldem Levitem.
Předmětem činnosti bylo zřízení jedné nebo více železáren a oceláren za účelem výroby a prodeje železářských a válcovaných produktů. Společnost mohla dále najímat podniky stejného druhu a podílet se na nich.
Hlavním úkolem nově konstituované společnosti bylo zabezpečit dostatečné množství válcovaného drátu, který zakladatelské firmy dále ve svých podnicích zpracovávaly. Proto byly v zakladatelské smlouvě pevně stanoveny kvóty pro odběr válcovaného drátu-fa R. Hirsch byla oprávněna odebírat 300 vagónů, fa Telatko 290 vagonů, fa Semler 220 vagonů, fa Eisner & Levit 90 vagonů, celkem 900 vagonů po 10 000 kg ročně. Od jiných dodavatelů byli oprávněni odebírat drát pouze v případě neplnění dodávek od společnosti, v případě výroby vyšší než 900 t jej společnost měla prodat na základě předkupního práva společníkům, a to za tržní cenu. Naopak společníci nemohli prodávat surovinu v nezpracovaném stavu třetím osobám, ale zpracovávat ji výlučně ve svých průmyslových podnicích.
Most nebyl jako sídlo nové ocelárny vybrán náhodně-nacházel se uprostřed hnědouhelné pánve, těžba uhlí vzrůstala a prosperující doly zaručovaly jak trvalý odbyt ocelářských výrobků a drátu, tak dostatek levného železného šrotu, který nový závod ke své výrobě potřeboval. Dalším důvodem byla i dobrá dostupnost labské vodní cesty, po které bylo možné hotové výrobky exportovat.
Kmenový kapitál nově zřizované společnosti činil 1 530 000 K, z toho fa R. Hirsch vložila 510 000 K, fa Leopold Telatko 493 000 K, fa Simon Semler 374 000 K, fa Lisner&Levit 153 000 K.
1.3.1914 byl přijat do služeb nově založené společnosti ing. Petr Eyermann jako vedoucí technický úředník a osoba zodpovědná za výstavbu nového závodu. Pozemky byly zakoupeny od města Mostu a fy Richter & Co., továrny na obvazový materiál, Most. V červnu 1916 byla válcovna a ocelárna vybavená 20 t sklopnou Siemens-Martinskou pecí uvedena do provozu (železné konstrukce pro stavbu dodávaly Škodovy závody, a.s. Plzeň), vyráběl se válcovaný drát od 5 do 16 mm, speciální čtyřhranný drát podkovákový (na hřebíky-podkováky pro připevňování podkov), betonářská ocel, tyčové železo 16-30 mm a odlévané ocelové ingoty. Nemalá část produkce putovala na bojiště
1. světové války.
Zápis ve firemním rejstříku KS Most C I fol. 200 ze dne 27.12.1917 poznamenává navýšení kmenového kapitálu na 4 250 000 K nejen nárůstem vkladů původních společníků, ale především přistoupením firmy Saazer Hufnägelfabrik Mustad & Sohn, Ges. m.b.H. Žatec (Žatecká továrna na podkováky) s vkladem 1 190 000 K a nárokem na odběr 350 vagonů válcovaného drátu.
Zasedání představenstva oceláren se v únoru 1919 usneslo na změně názvu-Stahlindustrie-Gesellschaft m.b.H.-Ocelářská společnost s r.o., zápis v rejstříku následoval 24.9.1919.
V souvislosti s výstavbou druhé ocelárny v roce 1920, která byly vybavena Martinskou pecí 30 t (do provozu uvedena až 11.6.1923), i dalším investicím došlo opět ke zvýšení kmenového kapitálu na částku 8 610 000 K (Žatecká továrna na podkováky se podílela sumou 3 914 000 K, Hirsch Plzeň 1 565 000 K, Telatko Žatec 1 513 000 K, Semler Plzeň 1 148 000 K, Eisner&Lewit 470 000 K). Kvůli nespolehlivému zásobování elektrickou energií z městské elektrárny docházelo k častému přerušování provozu a tím i ekonomickým ztrátám, proto byla v roce 1922 postavena vlastní elektrárna s výkonem 2600 KW. V této době firma zaměstnávala přes 300 pracovníků.
Na valné hromadě Ocelářské společnosti, spol. s r.o. dne 29.8.1922 byla schválena její přeměna ve společnost akciovou. Ministerstvo vnitra udělilo souhlas ke zřízení a.s. s názvem Ocelářský průmysl, a.s. Most (Stahl-Industrie, A.G.) a schválilo stanovy rozhodnutím ze dne 28.11.1922 č. 88266/1922-17. Vedle německého a českého ekvivalentu byl v obchodním rejstříku KS Most B 1 fol. 190 zapsán též název v angličtině (Steel-industry, Ltd.) a ve francouzštině (Industrie d´acier S.A.). Účelem společnosti bylo převzetí a další vedení ocelárny a válcovny v Mostě, nabývání, zřizování a vedení podniků stejného druhu, případně jejich najímání a účastenství na nich. Dále vytvoření a vybudování organizace prodeje výrobků vlastního podniku, obchodování nejen vlastními, ale i cizími výrobky stejného druhu; účast na příbuzných podnicích v každé zákonem přípustné formě společnosti a konečně zřizování a provozování kantýn (hostinců) pro úředníky a dělníky podniků společnosti.
Kmenový kapitál rozdělený na 43 050 ks po 200,- Kč plně splacených a na majitele (au porteur) znějících akcií činil 8 610 000 Kč a byl celý vložen do nově založené společnosti bez provedení likvidace Ocelářské společnosti, spol. s. r. o. Nejvíce akcií - 22 465 ks vlastnila firma Mustad & Sohn, Gothenburg, Švédsko.
Další zvýšení kapitálu akciové společnosti je ve firemním rejstříku zapsáno 3.1.1924, a to na 16 610 000 Kč, po schválení ministerstvem vnitra z 20.11.1923 č.- 80.280/1923-17.
Ve 30. letech byl výrobní sortiment rozšířen o výrobu stavební oceli pod značkou Isteg, Ocelářský průmysl Most získal licenci pro Čsl. republiku k její výrobě od firmy Isteg-Steel Corporation Luxemburg.
Nová situace po odtržení Sudet se odrazila i v dalším zápisu v obchodním rejstříku ze dne 11.8.1939- je uveden pouze německý název Stahlindustrie Aktiengesellschaft se sídlem v Mostě, předmětem podniku se uvádí výroba a prodej ocelářských a válcovaných produktů, vyrobených jednou nebo více ocelárnami a válcovnami a pomocnými provozy a výroba elektrické energie. Základní kapitál činil 3 200 000,- RM a byl rozdělen na 3200 ks akcií v nominální hodnotě 1000,- RM.
Válka znamenala pro firmu nejen ztrátu některých zákazníků a tím i odbytové potíže, protože závody ze Sudet nesměly dodávat do Říše, ale i zapojení se do válečné výroby, např. výrobou granátů.
Po osvobození byl podnik převzat revoluční závodní radou, na jejíž návrh byl jmenován prozatímním správcem ing. Josef Kriegelstein, který vedl podnik do 26.7.1945.
Výměrem ministra průmyslu čj. 152847/45-II ze dne 24.7.1945 byla zavedena do firmy Ocelářský průmysl, a.s. Most národní správa podle dekretu prezidenta republiky ze dne 19.5.1945 č.5 Sb.z.a n. o neplatnosti některých majetkoprávních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců, kolaborantů a některých organizací a ústavů. Národním správcem byl ustanoven dr. ing. Jaroslav Horák z Mostu. Ocelárnu se podařilo uvést do částečného provozu koncem července 1945, plný provoz byl kvůli nedostatku surového železa obnoven od 1.10.1945, válcovna začala vyrábět 10.8.1945.
Po znárodnění se mostecké ocelárny staly závodem n.p. Spojené ocelárny v Kladně, v letech 1949-1950 pak n.p. Válcovny trub v Chomutově. V roce 1951 se Ocelárny 1. máje v Mostě konstituovaly jako samostatný národní podnik. Od roku 1958 existovaly opět jako součást n.p. Válcovny trub a železárny v Chomutově, a to až do svého zániku v roce 1973, kdy byly likvidovány spolu s dalšími objekty ve starém Mostě v důsledku důlní činnosti.


2. Vývoj a dějiny fondu

Z písemností archivní fondu Ocelářský průmysl, a.s. Most se dochovalo z dnes již nezjistitelných důvodů pouze torzo. Původně byly písemnosti patrně uloženy v podnikovém archivu na závodě v Mostě, odtud v souvislosti s jeho zrušením na počátku 70. let převezeny do podn. archivu Válcoven trub a železáren do Chomutova. Zde byly postupně zpracovávány (včetně provádění skartace) a v roce 1979 k nim byl vyhotoven provizorní inventář podnikovými archivářkami Věrou Švestkovou a Jaroslavou Zetkovou. Správkyně konkurzní podstaty úpadce HOLDING Chomutov, a.s. (nástupnická organizace VTŽ) JUDr. Marta Ustrnulová předala AF Ocelářský průmysl do soukromé spisovny Expert Servis s.r.o.spisovna Chomutov, odkud byl na základě depozitní smlouvy ze dne 23.5.1994 převzat mosteckým pracovištěm Státního oblastního archivu v Litoměřicích a zapsán dne 9.1.2002 pod přír.č. 805.


3. Archivní charakteristika fondu

Časový rozsah fondu 1913-1950.

Rozsah v bm činí 1,00 bm.

Archivní fond po zpracování obsahuje 93 inventárních jednotek a tvoří jej 6 kartonů, 27 úředních knih, 76 fotografií a 5 plánů. Mezi úřední knihy byly v souladu s pokynem ředitele č. 40 Metodický návod pro zpracování archivního materiálu a archivních pomůcek v pořádacím programu Bach zařazeny zápisy z valných hromad, zasedání správní rady a výkonného výboru firmy.
Původní registraturní uspořádání archivního fondu nebylo zjištěno, proto bylo pro jeho zpracování a inventarizaci použito umělého pořádacího schématu pro výrobní podniky před znárodněním.
Nejstaršími archiváliemi zařazenými do fondu je situační plán pozemků a dohoda o založení společnosti z roku 1913. Nejmladší písemností je výpis z pozemkové knihy pro k.ú. Most a Rudolice z roku 1950.
Všechny archiválie jsou dobře čitelné, vedle strojopisů se u nejstarších objevuje kurent. Převládajícím jazykem je němčina, pouze některé úřední písemnosti jsou psány též česky.
Fyzický stav archiválií je dobrý, pouze některé plány jsou poškozeny polámáním. Fond je dochován mezerovitě až torzovitě.
Vnitřní skartace písemností při pořádacích pracích nebyla prováděna, rozdíl - 0,10 bm oproti původnímu rozsahu byl způsoben uložením archiválií do nových kartonů.


3. Rozbor obsahu archivního fondu


Podle umělého pořádacího schématu byly písemnosti trvalé dokumentární hodnoty rozčleněny do obvyklých tématických skupin: vedení a správa-záležitosti statutární a správní a majetkoprávní, zaměstnanci, účetnictví a výkaznictví, nákup a odbyt, výroba, technická dokumentace a ostatní dokumentace.
Vedle zřizovací listiny z roku 1913 lze mezi nejvýznamnější materiály z podskupiny IA-záležitosti statutární a správní označit zápisy z valných hromad a dalších orgánů firmy z let 1915-1943 a obchodní zprávy 1924-1938. Mezi záležitostmi majetkoprávními pak výpisy z pozemkových knih 1932-1950.
Do skupiny II zaměstnanci byl zařazen životopis stavebního odborníka prof.ing. Paula Zeha z Liberce.
Ve třetí skupině účetnictví a výkaznictví patří j nejzajímavějším dokladům hlavní účetní kniha z let 1914-1948 a zlomky bilancí z třicátých a čtyřicátých let 20.stol.
Odbytovou situaci ve válečných letech 2. světové války dokládají výkazy zakázek a odbytu 1940-1945 začleněné do IV.skupiny nákup a odbyt..
V páté skupině výroba se nacházejí seznamy výrobků podniků začleněných do sdružených čsl. železáren 1924-1937 odborná pojednání o nových výrobcích 1930,1937.
Skupinu VI technická dokumentace tvoří situační a geometrické plány pozemků patřících akciové společnosti 1913-1935 a doklady k různým výrobním objektům (vlečka, vagonová váha, sklad horkého železa aj.).
Mezi ostatní dokumentaci byly zařazeny fotografie z výstavby závodu 1920-1921 a některých provozů.



5. Protokolární záznam o zpracování fondu


Archivní fond Ocelářský průmysl, a.s Most zpracovala a inventář sepsala v roce 2008 Eliška Králová. Pořádací práce probíhaly na pracovišti v Mostě Státního oblastního archivu v Litoměřicích, kde je tento fond též uložen.




V Mostě dne 15.8.2008







Prameny a literatura použité při zpracování fondu a inventarizaci:

1. materiály vlastního fondu
2. Brožura 50 let Ocelárny 1. máje Most, 1966
3. Kalvoda, Jaroslav, Mostecké ocelárny, vydaly Válcovny trub a železárny, n.p. Chomutov 1973
4. Industrie Compass Čechoslovakei 1925, Praha 1925
5. Průmysl-zemědělství-obchod v ČSR 1938, Praha 1938
6. Krajský soud Most-firemní rejstřík B I fol. 190+firemní spis sign. B-I 190
HRB I fol. 1
C-I fol. 200