A. Dějiny původce fondu
První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1332, kdy Albert z Kryr se dvěma syny emfyteutickým právem koupil Blažim (Blazim) s pěti dalšími vesnicemi. V této době již zde velmi pravděpodobně stál gotický kostel zasvěcený svatému Prokopovi, doložený stejně jako fara až později ve druhé polovině 14. století, poprvé v roce 1369. V této době farnost patřila pod správu žateckého děkanství v rámci žateckého arciděkanátu a podle výše odváděného papežského desátku v částce 15 grošů její hmotné zabezpečení v rámci regionu patřilo spíše k mírnému nadprůměru. Po husitských válkách byla farnost zřejmě obsazována utrakvistickými kněžími, což trvalo až do 17. století. Obec samotná byla od roku 1514 rozdělena do dvou částí, menší díl s názvem Dlažín připadl špitálu svatého Pavla na Starém Městě v Praze.
Třicetiletá válka přinesla značné zpustošení této části Poohří a válečné události se silně dotkly i Blažimi. Jak vyplývá z údajů v tzv. soupisu poddaných podle víry z roku 1651, byla tehdy fara již delší dobu neobsazena. V této době náležela Blažim společně se sousední Moravěvsí a Sušany s rovněž pustým kostelem svatého Marka k panství hraběnky Černínové. Duchovní správu vykonával P. Jakub Benedictus Judici, Blažim spadala jako filiálka pod faru v Havrani. Ačkoli farnost neměla samostatného kněze, její ekonomická podstata zůstala zachována a byla vedena přesná evidence kostelního majetku. Mezi vesničany bylo rozpůjčováno 714 kop grošů a další příjmy plynuly z 61 tzv. železných krav, tj. propachtovaných hospodářských zvířat. V roce 1692 se Blažim s postoloprtským panstvím dostala do rukou rodu Schwarzenbergů, proslulých hospodářů, a v jeho majetku spolu s dalšími sedmadvaceti vesnicemi v okolí zůstala až do zrušení vrchnostenské správy v polovině 19. století.
Snad již v roce 1656 byla fara obnovena, ovšem zpráva J. G. Sommera je nejistá - katalogy kléru uvádějí rok 1651, farní kronika "okolo 1656". Samostatná duchovní správa byla nepochybně obnovena nejpozději před rokem 1663, kdy umírá první farář P. J. C. Langenheim. V letech 1710-1711 se podstatně zlepšily podmínky pro život duchovních správců, neboť došlo k novostavbě farní budovy podle návrhu známého architekta P. I. Bayera. Kromě samotné Blažimi zdejší farář spravoval také sousední ves Třískolupy (Schiesglock); po roce 1656 byly sem přifařeny ještě Sušany, Nehasice a Tatinná, později počátkem 18. století oddělené k faře v Hradišti. Patronátní úřad v roce 1778 nechal strhnout starý nevyhovující gotický kostel a místo něj do roku 1781 za 18 000 zlatých vznikla dosud zachovaná barokní stavba podle návrhu zednického mistra J. Jakobice. Je to typická pozdně barokní jednolodní dispozice s hranolovou věží v západním průčelí a půlkruhovým presbytářem. V průběhu novověku se farnost silně poněmčila, němčina jednoznačně převládla i ve farních písemnostech, ačkoli podíl českého živlu nebyl zanedbatelný.
V rámci územních změn v roce 1939 byl z německojazyčných farností lounského vikariátu vytvořen nový postoloprtský vikariát a fara Blažim zařazena do jeho působnosti. Po roce 1945 se blažimská farnost v rámci litoměřické diecéze stala opět součástí lounského vikariátu, v současnosti spadá tamtéž, je spravována administrátorem ex currendo P. R. Preyem z děkanství v Postoloprtech a zůstává trvale neobsazena.

B. Dějiny fondu
V roce 2006 byly materiály farního úřadu Blažim do SOkA Louny předány p. Zeischkou z Valče. Všechny písemnosti byly označeny identifikačními štítky, uloženy v depozitáři Synagoga, Hilbertova č. p. 71, a nebyla k nim vyhotovena žádná pomůcka. Při pořádání byla do fondu přeřazena farní kronika z let 1741-1945, vedená dosud jako součást fondu NAD 343 Děkanský úřad Postoloprty.

C. Archivní charakteristika fondu
Fond tvoří pět úředních knih z let 1741-1946 a karton spisového materiálu. Písemnosti jsou s ohledem na torzovité dochování věcně seřazeny podle obsahu, spisový plán není možné ani účelné rekonstruovat (Sochr J., Pořádání a inventarizace římskokatolických farních archivů. Arch. časopis 1962, s. 19-25.). Vnitřní skartaci nebylo nutné provádět.

D. Rozbor obsahu fondu
Fond je dochován torzovitě, z rozsáhlého knihového materiálu má největší význam farní kronika (Pfarrchronik), vedená v letech 1741-1945. Je psána převážně latinsky a německy, od roku 1901 se objevuje český jazyk. Kromě obvyklých záznamů letopiseckého charakteru obsahuje například soupis duchovních správců od 17. století, cenné údaje ke stavbám a opravám kostela a farních budov i řadu zajímavých informací o celé farnosti; navíc byla v 18. století užívána i pro záznamy hospodářského charakteru (především kostelní počty, částečně nahrazující nedochované samostatné knihy tohoto typu). Další zachované úřední knihy jsou účetně-evidenčního charakteru, naproti tomu zcela chybějí záznamy o vedení duchovní správy a zejména cenné soupisy duší. Kniha odsloužených nadačních mší z let 1840-1946 (Persolvierungsbuch) obsahuje stručné záznamy o naplňování nadačních odkazů a její využitelnost pro historické bádání je nevelká. Naproti tomu zejména uměleckohistorické bádání ocení inventáře (Inventar) kostela v Blažimi a kaple v Třískolupech z první poloviny 20. století.
Dochovaný zlomek rozsáhlé spisové agendy má minimální výpovědní hodnotu, může posloužit jen jako ilustrativní doklad agendy spojené s nadačními záležitostmi farního úřadu v devatenáctém a počátkem dvacátého století.

E. Protokolární záznam o vypracování inventáře
Fond byl inventarizován v listopadu 2007 J. Marešem. Materiál byl uložen do kartonů označených identifikačními štítky a uložen v depozitáři Hilbertova č. p. 71, Louny. Úvod zpracoval a čistopis inventáře napsal Jan Mareš.

Prameny a literatura:
http://www.biskupstvi-ltm.cz/vikariat/vik_ln.htm
Boháč, Z., Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999, Kostelní Vydří 1999.
Catalogus Cleri Litomericensis 1934.
Directorium divini officii et catalogus universi cleri dioecesani Litomericensis 1899.
Dlask, L. A.- Mussik, F. A., Vollständiger Umriss einer Topographie des Saazer Kreises im Königreiche Böhmen, Prag 1828.
Emler, J. (ed.), Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae III, Pragae 1890.
Poche, E. a kol., Umělecké památky Čech 1, A-J. Praha 1977.
Schaller, J., Topographie des Königreichs Böhmen. Saazer Kreis. Band 7, Prag u. Wien 1787.
Sommer, J. G., Das Königreich Böhmen statistisch-topographisch dargestellt. Saazer Kreis. Band 14, Prag 1846.
Veselý, J., Geschichte der fürstlich Schwarzenberg´schen Domaine Postelberg, Prag 1893.
Zahradníková M. - Štrejnová E. (edd.), Soupis poddaných podle víry z roku 1651, Žatecko 1, Praha 1997.