A. Dějiny původce fondu
První písemná zpráva o obci Vidhostice pochází z roku 1252, kdy je v pramenech zmiňován šlechtic Radim s přízviskem z Vidhostic. Ke kostelu svatého Martina se ale vztahuje až teprve zpráva z roku 1358, kdy byl ke zdejší faře prezentován kněz Petr z Vroutku. V této době vidhostická farnost spadala do žlutického děkanátu v rámci pražské arcidiecéze a podle výše odváděného papežského desátku 30 grošů patřila k bohatším beneficiím.
V mladších dobách zprávy o osudech farnosti chybějí, matriční záznamy začínají až rokem 1652. Po třicetileté válce se mlýnecké panství s Vidhosticemi dostalo do rukou pánů ze Schelchengraben. Vidhostice náležely i později v 18. století k fideikomisnímu statku Mlýnce v majetku rodu svobodných pánů a později hrabat ze Štampachu, z nichž Václav ze Štampachu ve 30. letech téhož století obnovil mlýnecký zámek s kaplí Nejsvětější Trojice. V této době duchovní správu farnosti zajišťovali převážně karmelitáni z kláštera v Chyši a zčásti kněží z Libyně a Buškovic coby administrátoři ex currendo. Kromě Vidhostic (Widhostitz) samotných sem patřily ještě Mlýnce (Lünz) se zámeckou kaplí, Lužec (Lust), Mukoděly (Mokotill), Přibenice (Przibenz) s komendátním kostelem Nanebevzetí Panny Marie, Vesce (Wess) a také Drahonice (Drahenz), náležející k sousednímu panství Chyše. Za Štampachů byla v roce 1725 zřízena ve Vidhosticích škola, do jejíhož obvodu spadaly ještě vsi Lužec, Vesce a Drahonice. František Kager hrabě ze Štampachu v roce 1791 věnoval peníze na novostavbu vidhostického kostela na místě gotického předchůdce, jejímž výsledkem byla charakteristická pozdně barokní jednolodní dispozice s průčelní věží a pravoúhlým presbytářem se zkosenými rohy. Zároveň byla díky vrchnosti obnovena samostatná fara a prvním duchovním správcem se stal v roce 1791 zámecký kaplan z Mlýnců P. B. Schlick. Panství Mlýnce pak zůstalo v rukou Štampachů i nadále, respektive po vymření rodu v mužské linii roku 1830 v rukou hraběnky Pachtové rozené ze Štampachu, a to až do zrušení vrchnostenské správy v polovině 19. století.
V roce 1872 byl kostel v Přibenicích natolik poškozen vodním živlem, že bylo nutné postavit nový, ovšem v podstatně skromnějším rozsahu. Tato stavba v novorománském slohu je v současnosti ve zcela dezolátním stavu, podobně jako vidhostický kostel, postižený v roce 2005 zřícením značné části kostelní věže. Po roce 1945 byla vidhostická farnost v rámci litoměřické diecéze součástí jesenického vikariátu, v současnosti spadá pod lounský vikariát, je spravována administrátorem ex currendo P. J. Šimonem z fary v Kryrech a zůstává trvale neobsazena.
B. Dějiny fondu
V roce 2006 byly díky náhodnému nálezu v Borečnici u Písku do SOkA Louny předány z Prácheňského muzea v Písku knihy kostelních počtů z vidhostické farnosti (srv. předávací protokol bez č. j. z 15. 8. 2006). Všechny písemnosti byly označeny identifikačními štítky, uloženy v depozitáři Synagoga a nebyla k nim vyhotovena žádná pomůcka.

C. Archivní charakteristika fondu
Fond tvoří sedm úředních knih účetně-evidenčního charakteru z let 1764-1944 a karton spisového materiálu z rozmezí let 1759-1843. Materiál je s ohledem na torzovité dochování věcně seřazen podle obsahu, spisový plán není možné ani účelné rekonstruovat (Sochr J., Pořádání a inventarizace římskokatolických farních archivů. Arch. časopis 1962, s. 19-25.). Vnitřní skartaci nebylo nutné provádět.

D. Rozbor obsahu fondu
Fond je dochován torzovitě, citelná je zejména ztráta nepochybně vedené farní kroniky a dalšího knihového materiálu. Dochované německy psané knihy kostelních počtů (Kirchenrechnungsbücher) jsou přesto velmi cenným pramenem pro poznání hospodářské situace farního kostela v dlouhém časovém období, navíc přinášejí řadu informací o opravách farních budov, kostelů a mobiliáře, takže jsou dobrým východiskem pro umělecko-historické bádání. Až do druhé poloviny 19. století byly samostatně vedeny knihy počtů farního kostela svatého Martina ve Vidhosticích (1784-1837, 1828-1872) a komendátního kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přibenicích (1764-1839, 1829-1872), další dochovaná kniha počtů už je od roku 1906 do roku 1944 vedena společně pro všechny kostely i zámeckou kapli Nejsvětější Trojice v Mlýncích. Struktura záznamů v jednotlivých knihách kostelních počtů se v rozsahu téměř dvou století prakticky nemění, účetnictví je vedeno po jednotlivých letech s ustálenými rubrikami.
Zajímavým dokladem o využívání jednoho z typů farních pozemků - farních lesů - je hospodářský plán (Wirtschaftsplan des Widhostitzer und Przibenzer Kirchenwaldes) z roku 1910, vypracovaný lesním inspektorem a geometrem K. Mayerem ze Žatce. Obsahuje podrobný popis jednotlivých zalesněných parcel, informace o složení a stáří porostu, přehled výnosů a plán na další hospodářské využívání lesa. Méně obvyklým druhem písemnosti je kniha popisující hranice farních pozemků (Gränzenbuch) z roku 1791, obsahující řadu cenných údajů k místopisu farnosti.
Nepatrné zlomky spisového materiálu jsou využitelné jen pro hrubou ilustraci chodu farního úřadu. Pro genealogická bádání lze využít dva soupisy duší v celé farnosti z let 1789 a 1802, vedené podle popisných čísel. Torzovitě dochované spisy týkající se evidence a inventarizace farního majetku z let 1759-1843 nemají větší vypovídací hodnostu, stejně jako nepatrný zbytek běžné úřední korespondence z doby před rokem 1850.
Pro doplnění informací obsažených ve fondu Farní úřad Vidhostice lze využít také materiály z fondu NAD 214 Velkostatek Mlýnce-Lužec, tedy vrchnostenské správy působící zhruba v rozsahu farnosti (mimo obec Drahonice), uloženého v SOA Litoměřice. Je to především pamětní kniha mlýnecké zámecké kaple z let 1771-1852 a inventář téže kaple z roku 1846.

E. Protokolární záznam o vypracování inventáře
Fond byl inventarizován v říjnu 2007 J. Marešem. Materiál byl uložen do kartonů označených identifikačními štítky a uložen v depozitáři Synagoga, Hilbertova č. p. 71. Úvod zpracoval a čistopis inventáře napsal Jan Mareš.

Prameny a literatura:
http://www.biskupstvi-ltm.cz/vikariat/vik_ln.htm
Boháč, Z., Atlas církevních dějin českých zemí 1918-1999, Kostelní Vydří 1999.
Catalogus Cleri Litomericensis 1934.
Directorium divini officii et catalogus universi cleri dioecesani Litomericensis 1899.
Poche, E. a kol., Umělecké památky Čech 3, P-Š. Praha 1980.
Poche, E. a kol., Umělecké památky Čech , T-Ž. Praha 1982.
Ponfikl, J. E., Vollständiger Umriss einer Topographie des Saazer Kreises im Königreiche Böhmen. Prag 1828.
Rott, W., Der politische Bezirk Podersam. Podersam 1902.
Schaller, J., Topographie des Königreichs Böhmen. Saazer Kreis. Band 7, Prag u. Wien 1787.
Sommer, J. G., Das Königreich Böhmen statistisch-topographisch dargestellt. Saazer Kreis. Band 14, Prag 1846.