A. Dějiny původce fondu
Rychlé hospodářské a společenské proměny Žatce ve druhé polovině 19. století přinesly mimo jiné změny v životním stylu měšťanů. Vzrůstající bohatství řemeslnicko-průmyslové vrstvy, úředníků a dalších středněpříjmových skupin obyvatel vedlo ke snahám o smysluplné využití nového fenoménu - volného času. Spolkový život ideálním způsobem naplňoval dobovou představu o mimopracovních aktivitách všech vrstev, takže nepřekvapí, že koncem 19. století bylo v Žatci podle katastru okresního hejtmanství okolo stovky spolků a zájmových sdružení nejrůznějšího zaměření. Zejména po politických změnách a celkovém uvolnění v šedesátých letech 19. století, kdy takzvaná prosincová ústava z roku 1867 zaručila mimo jiné základní spolčovací práva, se vedle nejstarších žateckých sdružení ostrostřelců a mladších chmelařů (1833) konstituovala řada dalších spolků. Specifikem silně germanizovaného žateckého prostředí bylo národnostní složení obyvatel, které se během druhé poloviny 19. století postupně proměňovalo přílivem česky mluvících dělníků a přistěhovalců. Většina vznikajících spolků byla německojazyčná, česká menšina se prosazovala jen pomalu. Vyhrocování národnostních sporů se projevovalo v běžném životě zdejších německých spolků a v radikalizaci jejich činnosti, zejména zpřísňováním podmínek pro přijetí nových členů (jazyk, árijský původ), veřejnými demonstracemi nacionálního smýšlení a podobně.
Spolek Jour Fix byl založen dne 9. října 1881 skupinou šestnácti žateckých měšťanů, převážně začínajících právníků a úředníků, jako záležitost výlučně mužská. Důvodem pro jeho vznik byla podle úvodního článku statut podpora "společenské a vědecké zábavy", stručně lze podstatu sdružení popsat jako recesistický spolek dobře situovaných mužů. Jim důvěrně známé přísně hierarchizované prostředí advokátních kanceláří a úřadů všeho druhu se stalo předmětem parodických snah, dovedených ke značnému stupni dokonalosti. Podobné stolní společnosti v této době vznikají v řadě dalších měst, ale zdaleka ne vždy jsou organizovány na takovéto úrovni. Spolek měl stejně jako mnohá podobná dobová sdružení důkladně propracovanou organizační strukturu v čele s předsedou (Oberste Fixjourist), pokladníkem (Säckeljourist) a písařem (Schriftjourist), jednou za rok volených valným shromážděním všech členů. Úmyslně přehnaný důraz na oficiální charakter spolku ale kromě nezbytného organizačního a jednacího řádu vedl k vytvoření dalších vnitrospolkových norem, které zlehčujícím tónem napodobovaly dobovou úřední agendu. Činnost sdružení tak dále upravoval zákon o poplatcích, cizincích a sázkách, v případě poplatků doplněný novelou, existoval i soudní řád a norma upravující předávání spolkových vyznamenání. Vnitřní sporné záležitosti řešil "Nejvyšší pivní soud v Jönkopingu", jehož jednací řád je volným recesistickým zpracováním dobové praxe soudního jednání. Detailní úprava propůjčování již podle názvu nevážně míněných spolkových vyznamenání (parafinový, fosforový řád atd.) zase odkazuje na množství státních řádů a medailí, udělovaných v Rakousko-Uhersku ve druhé polovině 19. století ve velkém počtu.
Členství ve spolku bylo prestižní záležitostí, mezi celkem 71 členy zachycenými v dochovaných spolkových knihách byla řada ve své době významných osobností, například proslulý arabista E. Glaser nebo místodržitelský rada T. Blaschek. Zpočátku mezi členy sdružení převažovali advokáti, postupně se ale objevují i státní úředníci, učitelé i soukromí podnikatelé. Dochovaný materiál bohužel zachycuje pouze normativní stránku existence spolku, skutečný spolkový život prakticky neodráží. O době a způsobu zániku spolku nejsou žádné informace, jeho činnosti končí pravděpodobně ještě před první světovou válkou. Ještě v roce 1902 se slavnosti dvacátého výročí existence sdružení zúčastnily přes dvě desítky členů, poté zprávy mizí.

B. Dějiny fondu
Písemnosti byly převzaty do archivu v roce 1956 a evidovány pod přírůstkovým číslem 191. Byly uloženy v depozitáři Synagoga, Hilbertova č. p. 71, označeny identifikačními štítky a nebyla k nim vyhotovena žádná inventární pomůcka.

C. Archivní charakteristika fondu
Fond tvoří tři spolkové knihy, z nichž paginovaná kniha statutů z let 1882-1893 (Jour Fix Codex Justinianeus Jokmokensis) je opatřena běžnou plátěnou vazbou, zatímco obě knihy členů z rozmezí 1881-1903 (Grundbuch des Jour-Fix I, II) mají honosnou vazbu v červené kůži se zlaceným slepotiskem a ořízkou. Všechny knihy jsou psány německým jazykem, knihy členů doplňují fotografie jednotlivých osob, které u čísel 8, 13, 24, 30-32, 41, 54-5, 58 a 65-71 chybějí. Vnitřní skartaci nebylo nutné ani možné provádět.

D. Rozbor obsahu fondu
Tři dochované spolkové knihy z let 1881-1903 jsou velmi zajímavým materiálem k dějinám spolkového života ve významném krajském městě na přelomu 19. a 20. století. Kniha spolkových statutů z let 1882-1893 poskytuje dobrý přehled o organizační struktuře a vnitřních předpisech sdružení a v parodickém duchu zachovává zdání přísné úřední formy i obsahu zápisů. Strany 3-7 obsahují podrobná spolková statuta z 25. února 1882, na str. 9-21 následuje jednací řád, str. 23-37 zabírá sazebník nejrůznějších poplatků, str. 39-42 zákon o spolkových poplatcích, str. 43-47 zákon o vyznamenáních, str. 49-54 soudní řád, str. 56-57 zákon o cizincích, str. 59-62 zákon o sázkách, str. 63-71 řád pro udělování vyznamenání a str. 73-74 novela výše zmíněného zákona o poplatcích.
Honosně provedené knihy členů spolku zachycují postupný růst sdružení a v ustálené formě charakterizují slovem i obrazem jednotlivé osoby. Každému z členů byla vyhrazena tři folia s předtištěným formulářem. První folio obsahuje jméno, zaměstnání a datum vstupu daného jednotlivce, dále jeho spolkovou přezdívku a obvykle také fotografii, takže obě knihy jsou zároveň jakousi portrétní galerií úřednické a právnické elity města. Druhé folio je věnováno soupisu parodických spolkových úřadů a vyznamenání, jichž konkrétní člen během své kariéry dosáhl, a třetí folio je vyhrazeno seznamu titulů (pivní soudní rada, prezident nejvyššího pivního soudu, ministr atd.) a poznámkám o případném vystoupení ze spolku, úmrtí a podobně. Obě knihy umožňují získat přehled o celkovém počtu členů spolku, o přístupech či výstupech dalších osob a v kombinaci s dalšími typy pramenů (dobový tisk) jsou vhodným podkladem pro sondu do oblasti volného času středních úřednických vrstev koncem 19. století. Jejich cenu ještě zvyšuje výše zmíněný bohatý obrazový materiál, který v podobných případech nebývá v takovém rozsahu zachován.

E. Protokolární záznam o vypracování inventáře
Fond byl inventarizován v říjnu 2007 J. Marešem, úvod zpracoval a čistopis napsal týž.

Prameny a literatura:
Kniha statutů spolku 1882-1893
Knihy členů 1881-1896, 1891-1903
P. Holodňák - I. Ebelová (edd.), Žatec. Praha 2004.
J. Kuprová, Kulturní život v Žatci mezi světovými válkami. Dipl. Práce PF UJEP Ústí n. Labem 1996.
A. Seifert, Die Stadt Saaz im 19. Jahrhunderte. Žatec 1902.
A. Seifert, Geschichte der königlichen Stadt Saaz von den ältesten Zeiten bis in die Gegenwart. Žatec 1894.